Jak se rozepsat, když máte zásek

Na dnešek jste si naplánovali, že konečně napíšete ten nový článek na blog. Jenže všechny ty skvělé nápady, které jste ještě včera měli v hlavě, jsou najednou fuč a mozek si bere dovolenou.

Zaléváte ho kafem, uplácíte oříšky, modlíte se, domlouváte, spíláte – nezabírá nic. Už půl hodiny zíráte na prázdnou stránku a začíná se vás zmocňovat panika. Diagnóza zní jasně: syndrom TPZ, neboli totální psací zásek. Mezi psavci se mu taky říká tvůrčí či spisovatelský blok.

Věřte mi, znám to až moc dobře! Ale za ta leta psaní a zkušeností jsem si vypracovala své metody, jak tuhle žábu na prameni inspirace fikaně zneškodnit. Tady jsou – ať se i vám brzy zase rozběhnou prsty po klávesnici!

1. Zápisník (nebo appka) inspirace

Bod č. 1 může znít možná trochu banálně, ale rozhodně to nepodceňujte. Nejspíš vám, stejně jako mně, přichází spousta nápadů za pochodu. V tramvaji, při čekání na poště, na procházce se psem.

Chyťte je a nepouštějte! Za vteřinu budou pryč, i když si stokrát říkáte “tohle je taková pecka, že to prostě nezapomenu”. Taste zápisník nebo mobil a udělejte si poznámku. Hned. Pokud vás napadla i nějaká šikovná fráze, výstižné slovní spojení nebo vtipná formulace – zapište si to doslova. Opravdu si na to zítra už nevzpomenete a budete si rvát vlasy, protože jste to měli tak skvěle vymyšlené!

Výhodou tohoto zdánlivě primitivního postupu je, že při psaní pak jenom otevřete poznámky, a hned se máte čeho chytit.

2. Netřeba začínat od začátku

Možná by vás i něco napadlo, ale nic z toho se nedá použít na úvod vašeho textu. 
Nevadí! Kdo říká, že musíte psát popořádku od začátku?

Chyťte inspiraci za podolek a začněte třeba druhým nebo třetím odstavcem. Anebo posledním. Má to hned několik výhod:

  • Dostanete mozek zpátky do hry. 
  • Zmizí demotivující frustrace z toho, že jste pořád ještě nic nenapsali.
  • Rozproudíte inspiraci a nejspíš velmi rychle přijde nápad i na ten nešťastný úvod.

To platí prosím pěkně i v případě nadpisů. Nenechte se zablokovat tím, že nemáte titulek. Ten klidně nechte až úplně na konec. Budete se divit, ale nejspíš se vám bude vymýšlet podstatně snáz, až budete mít text celého článku před sebou.

3. Pište cokoli

A pokud vás nenapadá opravdu vůbec, ale vůbec nic, prostě začněte něco psát. Klidně i úplné blbosti o tom, že je dneska hezky a radši byste šli někam na výlet. Funguje to podobně jako bod č. 2, a nejspíš se za chvíli přirozeně dostanete k původnímu tématu.

Cílem je rozpohybovat psací buňky. Protože čím déle jen zíráte do monitoru a utvrzujete se v tom, že jste fakt úplně v pr*eli, tím těžší je prolomit tu bezmoc a pustit se do akce.

4. Nepište, mluvte

Zapněte si diktafon a zkuste si sami pro sebe nahlas sesumírovat, o čem jste to dneska chtěli psát a proč. Pokud je to pro vás nepřirozené, domluvte se s kamarádem nebo někým z rodiny a zavolejte jim, ať máte na druhé straně živého posluchače. Srovnáte si tím myšlenky v hlavě, ujasníte si, co, jak a proč vlastně potřebujete napsat.

Pokud zvolíte variantu diktafon, výhodou je, že to máte natočené a můžete se k nahrávce vracet. A pokud budete s obsahem nahrávky opravdu spokojení, není nic jednoduššího, než to prostě jen přepsat a trochu učísnout pro čtený text.

5. Tužka a sešit

Často ke mně nápady přicházejí mnohem ochotněji, když zavřu počítač a sáhnu po propisce a obyčejném papíru. Někdy stačí jen pár poznámek, a už cítím, že se kanály tvůrčího flow otevřely. Pak zase zapínám počítač a klidně pokračuju tam.

Kdyžtak mě opravte, ale tuším, že práce s papírem a tužkou má co do činění s podporou činnosti pravé hemisféry. A v tom je právě ten fígl, proč to funguje.

6. Vyřaďte ze hry levou hemisféru

U tématu mozkových hemisfér ještě zůstaneme a poradím vám pár dalších tipů, jak s jejich pomocí nastartovat kreativitu.

Chcete-li podpořit tu kreativnější část mozku, je třeba přepnout se do pravé mozkové hemisféry. Jinými slovy, je potřeba tu levou potvoru nějak vyřadit ze hry. A to jde udělat různými způsoby:

  • Řízení, žehlení, čištění zubů – zkrátka stereotypní činnosti, u kterých nemusíte moc přemýšlet. Mně třeba ty úplně nejlepší nápady přichází při fénování vlasů.
  • Relaxační cvičení jako čchi kung, jóga nebo tai či taky skvěle zabaví levou hemisféru, a ta pravá má pré a dost času vymýšlet nejrůznější šílenosti. :) Podobně funguje i obyčejné “jdu si zaběhat”.
  • Kreslení levou rukou nebo ještě líp obouruč. 

Andrea Grigerová, autorka projektu Psychologie fontů, doporučuje k zaměstnání levé hemisféry využít labyrint. Třeba tenhle. Stáhněte si ho a zkuste to, a pak mi dejte vědět, jestli to zabralo!

7. Jděte se projít

Ideálně samozřejmě do labyrintu. Ale pokud zrovna jak na potvoru žádný po ruce nemáte, tak aspoň někam do přírody. Změníte prostředí, vyčistíte hlavu, utřídíte myšlenky, načerpáte inspiraci.

Vydejte se někam, kde budete moct jen tak bezcílně bloumat a odevzdat se blaženému rozjímání.

8. Střídejte místa a pozice

Pokud vám to zrovna nefrčí u pracovního stolu, zkuste se přesunout někam jinam – do kuchyně, na terasu, nebo třeba do kavárny.

Můžete také střídat různé pozice. Pokaždé vám může vyhovovat jiné místo a jiná poloha. Podle typu textu, podle nálady, anebo ženám třeba i podle fáze cyklu. Chce to jen zkoušet a naučit se to vnímat.

Na židli, s notebookem na klíně na gauči, anebo třeba v tureckém sedu. Pokud se vám nechce na zem, můžete ho snadno praktikovat i na obyčejné kuchyňské židli. Mně se svého času výborně psalo na polštářku na zemi, zády opřená o zeď.

A momentálně mé srdce horečně touží po téhle sofistikované americké vychytávce. ❤︎

9. Nalaďte se na sebe

Příčinou syndromu TPZ – tedy totálního psacího záseku – může být i to, že se tlačíte do něčeho, co vám není vlastní. Možná se chystáte napsat něco jen proto, že “byste měli”, ale vaše srdce si myslí něco trochu jiného.

Mně se tohle stávalo pravidelně v době, kdy jsem některé texty psala proto, že jsem “musela”, nebo proto, že “tohle prostě prodává”. V takových situacích mi mozek často absolutně odpíral spolupráci a za nic na světě nechtěl vyprodukovat nic, s čím bych byla aspoň trochu spokojená. Stálo mě to strašně moc energie a cítila jsem, že se sama na sobě dopouštím doslova násilí.

Z takového textu jsem nikdy neměla dobrý pocit, a neměla jsem ho ani tehdy, když to “vydělalo ty peníze”.

Takže možná ještě dřív, než se pustíte do “léčby” výše uvedenými metodami, položte si otázku, jestli jste s tím vůbec ok. Jestli to, co se chystáte předat světu, je opravdové, od srdce a v souladu s vašimi osobními hodnotami.

A pokud máte pocit, že se v tom pořád plácáte a nevíte, kudy z toho ven, ozvěte se. Společně zjistíme, co vás brzdí, a najdeme pro vás ten nejlepší postup, jak na syndrom TPZ konečně vyzrát.

Tak a teď vy. Jaké máte oblíbené metody, fígle a vychytávky pro boj se spisovatelským blokem? Inspirujte na oplátku vy mě a podělte se o ně do komentářů.

Lucie Koubek
Lektorka copywritingu, konzultantka a mentorka se smyslem pro jemný detail i rázný humor. Autorka online programu Copykiller – prodávejte textem.

Pomáhám zapáleným podnikatelům vyladit texty tak, aby byly v souladu – s jejich osobními hodnotami, s klientem a jeho potřebami i s principy moderního marketingu.
Komentáře